Hrajte bez zranění.

Velká část výuky 20. století vycházela od elitních hráčů, kteří se snažili zabránit hooku. Postupem času se preventivní pokyny jako „hlava dole, levá paže natažená“ a strnulé protažení úderu staly univerzálními základy, i když šly proti pohybu, který chce vaše tělo udělat.

Když je došvih zkrácen, když napětí nahradí rotaci, nebo když na ráně předčasně ustoupíte, energie dopadu jde na jedno místo: vaše klouby. Během sezóny ligové hry nebo soutěžní praxe se tyto opakované mikro-stresy sčítají.

Jednou z Markových silných stránek jako trenéra jsou jeho zkušenosti s kontrolou švihového pohybu tak, aby tělo zůstalo zdravé, zejména s odstraňováním bolestí způsobených golfem. Jádrem této práce je biomechanický princip zvaný rozptýlení síly: jak tělo zpracuje energii vzniklou při zásahu míčku.

Představte si, že chytáte těžký předmět padající z výšky. Pokud ho chytíte se ztuhlými pažemi a bez přípravného pohybu, náraz projede zápěstími, lokty a rameny. Pokud pokrčíte kolena, zapojíte boky a trup a necháte paže předmět postupně zachytit, stejná síla se rozloží do více kloubů a na delší dobu. Menší zatížení jednotlivých struktur, větší kontrola.

Při golfovém švihu vzniká při srážce úderové plochy hole s míčkem značná kinetická energie, kterou je třeba pohltit. Rozptýlení síly znamená rozložit energii zásahu do co nejvíce anatomických struktur a na co nejdelší dobu. Potenciálně škodlivá srážka se tak mění v řízené zpomalení.

Fáze došvihu je hlavním mechanismem rozptýlení. Plná, vyvážená závěrečná pozice zapojí kinetický řetězec v pořadí: spodní část těla se stabilizuje a otáčí, kyčle a trup pokračují v otočení, ramena a paže prodlužují pohyb a zápěstí se přirozeně uvolní.

Tato delší dráha dává čas a prostor ke zpomalení. Hůl se nezastaví náhle; její hybnost se postupně přesměruje a pohltí. Když se hráči po zásahu brání skládání paží nebo potlačují přirozený pohyb hlavy a očí, přidávají souběžné stažení svalů, které omezuje rotaci a soustřeďuje sílu.

Když necháte paže složit, zápěstí uvolnit a oči sledovat míček i po zásahu, není to chyba. To jen švih dokončuje svou práci. Tento pohyb přímo navazuje na třetí a čtvrtý krok Egly Method: švih je film, ne snímek, a závěrečná pozice je součástí švihu.

Volba mezi silou a šetrností k tělu je falešná. Správně načasovaná rotace a přirozené uvolnění přinášejí lepší rány bez zbytečného přetížení, které se tradičně pojilo s opakovaným odpalováním míčků.

Když tělo nečeká náhlé nebo bolestivé zastavení, může ve švihu dolů zrychlovat volněji. Efektivita, konzistence a síla se zlepšují spolu s odolností. To platí, ať se učíte svůj první švih, hrajete o víkendech ligový golf, nebo před turnajovým týdnem odpalujete velké množství opakování.

Stejná biomechanická logika platí ve všech sportech s výbušnou rotací a nárazem. V baseballu zkrácený došvih soustřeďuje zátěž do lokte a ramene. V tenise nedostatečné rozptýlení síly kinetickým řetězcem zvyšuje výskyt poranění zápěstí a lokte.

Princip zůstává stejný: rozložit energii nárazu v čase a do více kloubů, aby se šetřily tkáně a zlepšil výkon.